Hamr Bráník 15.1.2017

FK Dukla Jižní Město, SK Slavia Jesenice, TJ Čechie Dubeč, FK Brandýs-Boleslav, SK Rapid Psáry (tým Neratovic se odhlásil)

Již se pomalu, ale jistě stává naší tradicí, že nám z nominované sestavy (Vojta, Tom, Štěpa, Maty, Denis, Venca, Max, Štěpán, Tomáš) na poslední chvíli někdo vypadne. Když vypadne hráč z “pole”, je to situace, se kterou se lze celkem bez problémů popasovat, nicméně pokud vypadne brankář (Venca), stává se z toho pomalu neřešitelný problém. Naštěstí jsme díky snaze po univerzálnosti všech hráčů měli kam sáhnout a stačilo pouze, aby Tomáš oprášil své brankářské rukavice a formu.

Na úvod nás čekal již tradiční soupeř Dukla Jižní Město, se kterým jsme měli ze zimních turnajů doposud 100% bilanci. Vzhledem ke skutečnosti, že oproti předchozímu turnaji přivezl náš soupeř značně oslabený tým, nechtěli jsme o naši dosavadní neporazitelnost přijít. Kluci vstoupili do utkání maximálně koncentrováni a od samého úvodu jsme soupeře dostali pod souvislý tlak. Naši místy až drtivou herní převahu se nám poměrně podařilo díky Štěpánovi a Vojtovi přetavit do dvoubrankového vedení, přičemž jsme “zvládli” ještě celou řadu i těch nejvyloženějších šancí zahodit. Ani přes vedení kluci nepodlehli uspokojení a pokračovali v soustředěném výkonu, kdy jsme soupeře prakticky nepouštěli do blízkosti naší branky a pokud se již hráči Dukly dostali k zakončení, podržel nás ve výborné formě chytající Tomáš. Náš soustavný tlak pokračoval, ovšem ani střídající Maty, Max a Denis nedokázali svoje šance dotáhnout do úspěšného konce. Postupem doby jsme se přece jen uklidnili a nakonec naše snažení a neutuchající hlad po gólech kluci “ukojili” celkem osmi “kousky”, přičemž postupně se do listiny střelců zapsali 4x Vojta, 2 x Štěpán, 1 x Tom a 1x Štěpa. Je třeba podotnout, že výsledek byl pro našeho soupeře ještě značně milosrdný, protože jsme se pod dojmem vysokého vedení často začali utápět v kličkách a kluci se překonávali ve vymýšlení opravdových “nesmyslů” (v čemž vynikal zvláště Štěpa).

Po zkušenostech z předchozího turnaje jsme tak z prvního zápasu odcházeli se smíšenými pocity. Jednak jsme mohli mít radost ze zlepšující se hry kluků, ale na druhou stranu v našich hlavách hlodala obava, jak kluci přistoupí k následujícímu zápasu, a zda se zase nebudou cítit jako neporazitelní “mistři světa”. Naše obavy byly umocněny skutečností, že druhým soupeřem byl tým FK Brandýs-Boleslav, který se v dosavadním průběhu turnaje prezentoval sympatickými výkony, kdy měl svou hru založenu na výborné práci s míčem a vysoké individuální kvalitě ofenzivních hráčů. Naštěstí naši kluci pokračovali ve výkonu z úvodního duelu a poměrně záhy jsme se dostali do vedení díky nekompromisní Štěpánově pumelici. Soupeř se však nehodlal vzdát bez boje a umně využíval sebemenšího zaváhání k ohrožení naši branky. Po sérii několika našich nepřesností ve středu hřiště a následném rychlém protiútoku kluci z Brandýsa zaslouženě vyrovnali a začínalo se tak od nuly. Budiž našim klukům ke cti, že se vyrovnávací brankou nenechali rozhodit a již nedlouho po inkasovaném gólu se Vojtovi podařilo strhnout vedení opět na naši stranu, když dokázal využít nezišté Štěpánovi přihrávky před odkrytou branku. Po další utěšené akci a Štěpově přihrávce Vojta naše vedení ještě navýšil. Hra se následně přelévala z jedné strany na druhou, kdy oba týmy zahazovaly své příležitosti, respektive nás při několika závarech podržel Tomáš, který následně napomáhal kvalitní rozehrávkou na naše zadáky (Toma se Štěpou) zakládat útočné akce. Po další z kombinačních akcí se Vojtovi podařilo zkompletovat druhý hattrick ve druhém zápase, což nám dodalo potřebný klid do závěrečných minut. I přes tříbrankové manko se soupeř z Brandýsa nevzdával a po pohledné kombinační akci snížil těsně před koncem na rozdíl 2 branek. Kluci si však konec zkušeně pohlídali a zápas tak zkončil naším dvoubrankovým vítezstvím, které nám vzhledem k dalším turnajovým výsledků již v předstihu garantovalo medailové umístění.

Naše ambice však byly vyšší a proto jsme do zápasu s Jesenicí vstupovali s jednoznačným cílem, totiž zisku další 3 bodů. Oproti předchozím zápasům jsme pozměnili zahajovací sestavu, čehož dokázala Jesenice využít, kdy posérii zmatků a nedůrazu před naší brankou vstřelila úvodní gól. Kluci byli vývojem evidentně zaskočeni a dlouho marně hledali účinou odpověď na sympatický jesenický výkon. Nutno podotknout, že jsme v té době ustoupili od našeho dosavadního hernímo způsobu, a nechali si vnutit soupeřovu hru. Když už se nám podařilo překonat soustředěnou obranu soupeře, opakovaně jsme selhávali v koncovce. Ujala se až nekompromisní rána Štěpána, na kterou záhy navázaly gólem agilní Vojta a Štěpa. Naši borci se nachali dvoubrankovým vedením zjevně ukolébat, a upětovně se uchýlili k neefektivnímu kličkování. Za přetrvávající liknavost nás soupeř potrestal snížením z trestného kopu, a když se mu po dalším závaru před naší brankou podařilo těsně před koncem vyrovnat, bylo o zápletku postaráno. Oba týmy se pokoušeli v závěrečných minutách strhnout vítězství na svoji stranu, ovšem nerozhodný stav se i přes enormní snahu nepodařilo žádnému ze soupeřů zvrátit a po závěrečném hvizdu, tak na pomyslné výsledkové tabuli svítit výsledek 3-3.

Do posledního zápasu jsme tak vstupovali s možností v přímém souboji se poprat o celkové prvenství s doposud neporaženým týmem Čechie Dubeč. Asi nikdo z přihlížejících neočekával procházku růžovým sadem. Naopak se dal spíše očákávat lítý boj na “život a na smrt”. Ovšem to, co se událo v následujících 18 minutách, by se směle dalo nazvat galapředstavením jednoho “muže”. Na úvodní Vojtovu branku dokázal soupeř po naší nedůraznosti okamžitě zareagovat vyrovnávacím gólem. Naše odpověď na sebe však nenechala dlouho čekat, a Tomův nekompromisní projektil překlopit misky vah na opět naši stranu. Hra měla strhující temto a po dalším zaváhání nás serií klíčových zákroků nás podržel Tomáš, který fantasticky v rychlém sledu zlikvidoval tři tisíciprocentní šance soupeře. V tomto okamžiku se lámal chléb, neboť hned z následného protiútoku Vojta navýšil naše vedení. Po našem třetím gólu se obraz zápasu zásadním způsobem změnil, když hráči Čechie naprosto rezignavali. Co se dělo dál, lze v podstatě parafrázovat na souboj Vojty s myší (myšleno Čechií). Vojta jednak dokázal nekompromisně trestat chyby hráčů Čechie, a stejně tak exceletní pasy svých spoluhráčů (Maty). Zápas se dohrávat pod naší naprostou dominancí a počitadlo Vojtových gólů se nakonec zastavilo na čísle 7. Konečný hvizd pouze zpečetil naše celkové prvenství v turnaji a kluci mohli dát naplno průchod své radosti.

Nemá cenu vyzvihoval jednotlivce (i přes Vojtových úctyhodných 15 gólů), neboť pochvalu si za nedělní výkovy (s výjimkou zápasu proti Jesenici) zaslouží úplně všichni. Opět se potvrdilo, že námi nastoupená cesta je správná, a pokud kluci ve svém tréninkovém úsilí vydrží, můžou senásledně směle srovnávat s jakýmkoli soupeřem. Nám trenérům turnaj opětposloužil jako vhodné vodítko, na co se v tréninku zaměřit, a na čem je třeba ještě zapracovat.

Závěrem bych chtěl konstatovat, že celkové první místo je sice pěkné, a klukům udělalo obrovskou radost, ale stále se jedná pouze o jeden kamínek z mozaiky, kterou budeme společně skládat ještě několik let.