Starší dorost Rapidu jako nováček krajského přeboru obsadil skvělé a historické druhé místo. Čemu přičítáte tak úspěšnou sezonu? A jak ji hodnotíte z pohledu trenéra?
Druhé místo je výsledkem naší společné práce, která vychází z filozofie oddanosti a lásky k fotbalu. Už jsem říkal, že inspirací je pro mě mix škol Johanna Cruyffa, Alexe Fergusona a Jindřicha Trpišovského. Fotbalovost, oddanost pro tým a vysoká intenzita výkonu. Občas je náročné někoho z mladých přesvědčit, že právě tohle je ta cesta k úspěchu. Protože ty její plody ochutnáte fakt až na konci. Nicméně si myslím, že jsme tímto historickým umístěním udělali všem velkou radost. Samozřejmě se chceme neustále zlepšovat, takže nezbývá, než si jít příští rok pro vítězství. A to říkám s naprostou pokoru a vědomím, že Středočeský krajský přebor je asi nejtěžším v republice. My jednoduše musíme chtít víc. Neudělá to za nás ale nějaké vyhlášení cíle. Až na trénincích, v zápasech a v práci mimo hřiště se ukáže, jak moc nás tato sezona posunula směrem k té další.

⁠Dva ze tří nejlepších střelců soutěže byli právě hráči ze Psár - Jakub Tichý a Matěj Mašek. V čem podle vás tkví jejich útočná síla a jak důležití pro tým oba borci byli?
Mám rád lidi, co dávají góly, ale ještě radši mám ty, co žádné nedostávají. To je moje oblíbená věta, na kterou jsou už kluci možná alergičtí, ale poukazuje to na často přehlížený fakt. Trofeje nevyhrává útočník, co dává branky. Vyhrává je tým, který je v každé linii hřiště tak dobře připraven, že dává ofenzivním hráčům kvalitní servis a možnosti občas šanci třeba i neproměnit. Mluví se o tom, že dal někdo gól a rozhodl. Třeba ale ten zápas rozhodlo i to, že brankář za stavu 1:0 chytil vyloženou šanci nebo středový hráč vyhrál souboj, ze kterého mohl jít soupeř do přečíslení. Není to o snižování role „snajprů“, ale o vnímání celého týmu v souvislostech.

Tomu rozumím, ale oba svým uměním skórovat značně převyšovali ostatní...
Kuba Tichý s Matějem Maškem dali dohromady šestačtyřicet branek z celkových třiadevadesáti. Ptáte se, proč? Protože jsou to oba zabijáci. Máša (Matěj Mašek) se dokáže probít, proběhnout nebo vykličkovat do pozice, ze které to prostě umí trefit. Tichajs (Jakub Tichý) je zase rozený střelec. Dříve jsme spolu měli hodně rozprav, že neběhá nebo nepracuje tolik pro tým, což se oboje neskutečně zlepšilo, ale když mu dáte míč kolem vápna, tak můžete jít slavit. U obou je navíc hodnota i v tom, že se stali lídry přesně, kdy měli. A v čem to tkví? Fotbalová kvalita obou kluků a skvělý servis celého týmu směrem k ofenzivě.

Byla v sezoně nějaká chvíle, kdy jste cítil, že byste mohli pomýšlet i na prvenství a postup?
Na podzim jsme dvakrát zbytečně nechali všechny body venku a dali tím už tak dominantním Neratovicím dostatečně komfortní náskok na to, že bychom museli být na jaře stoprocentní, ve vzájemném souboji zvítězit a ještě spoléhat na jejich další, a to podotýkám výrazné, klopýtnutí. I proto jsme jasně směřovali k tomu, že se budeme soustředit na udržení druhého místa. Celý proces přípravy i harmonogramu jarní části sezony byl připraven tak, aby naše výkonnost gradovala přesně v tom období, kdy nás čekají zápasy s přímými konkurenty o stříbrnou příčku.

Co bylo stěžejní pro to, aby stříbrná příčka nakonec klapla?
Klíčové byly dva jarní anglické týdny. Po venkovním zápase v Dobříši, kdy jsme zvládli tři zápasy v šesti dnech za plný počet bodů, tak už jsem věřil, že to nepustíme. Z toho týmu šla cítit obrovská síla, odhodlanost a soudržnost v tom, že tomu vlastně začali věřit i oni sami. A postup? Doufali jsme všichni do poslední chvíle. Bohužel jsou ta pravidla nastavena jasně a když se z ostatních krajů vítězové nahoru nehnali, počet sestupujících, a tedy i týmů, co jdou z kraje nahoru, se snížil a nám zbyl černý Petr. Fotbal je o emocích a v tu chvíli byly negativní. Asi na minutu, protože převážila hrdost na výsledek týmu a motivace ten kraj příště vyhrát.

Už jste to vlastně nakousl, ale zeptám se ještě malinko jinak. Byl nějaký konkrétní zápas v sezoně, který byste označil za zlomový v cestě za druhým místem? A šlo naopak z nějakých zápasu vytěžit víc?
Zlomový byl dvojzápas Vyžlovka-Dobříš. Dva zápasy ve třech dnech. Vlastně šílenost v tom počtu, kdy už nám kádr pokosilo několik dlouhodobých zranění. Pak jsme ale přijeli do Vyžlovky a já jsem cítil, že ten tým je dobře nastaven. Prohrávali jsme, ale dokázali jsme ten zápas otočit a zvládnout. Až na posledních pár minut, kdy čaroval Dosty (Martin Dostalík), i zcela kontrolovat. Navíc se naplno ukázal potenciál charakteru některých hráčů, kteří do té doby mohli působit jako individuální borci, ale právě tady vyrostli do role týmových lídrů. Zvládli to skvěle. Pak jsme se v pátek sešli na tréninku všichni. Proběhli se, protáhli se, povídali si. Řekli jsme si, že nejdůležitější je dobré nastavení hlavy. Takže to byl pátek na pohodu. No a v sobotu jsme na Dobříš nastoupili ve velkém stylu. Nohy nám vypnuly asi až v 70. minutě. Ta Vyžlovka kluky tak nabila, že měli velkou motivaci ten dokonalý anglický týden udělat. A byl to úžasný pocit. A nepovedených zápasů nebo i jejich jednotlivých pasáží bylo až moc. O tom to ale je, poučit se z toho. Proto jsem rád, že to, co se nám na podzim nepovedlo, už se na jaře neopakovalo.

Na co se teď v blížící letní přípravě zaměříte nejvíc, aby tým udržel výkonnost i v dalším ročníku? I když odešlo do mužů několik hráčů...
Měli jsme minulou sobotu modelový zápas, do kterého se již zapojily i nové posily a byli si zahrát i hráči, o které máme dlouhodobě zájem. Týden po sezoně se sešly dva týmy a devadesát minut se bavily fotbalem. Pokud takto přistoupí všichni i k letní přípravě, nemám o nás vůbec strach. Ta bude samozřejmě extrémně náročná, takže dejte na ten článek nějaký „dorost blocker“, ať tam toho 21. července nestojíme s trenéry sami (smích). Ale oni kluci moc dobře ví, proč je dobré se kvalitně připravit. Fotbal totiž hrát umí, ale musí mít tolik síly, aby to zvládli po celý zápas. Čekají nás i zajímavé zápasy a soustředění, které letos pojmeme trochu jinak. Těším se na to.

Máte v kádru hráče, kteří by podle vás mohli prorazit i v mužském fotbale? Hned teď...
Samozřejmě. Někteří potáhnou A-tým v divizi a jiní zase pomohou béčku k postupu o stupeň výše. Nemám obavu ani o jednoho z nich a budu se na ně moc rád chodit koukat i nadále.

⁠Jaká byla spolupráce s rodiči, vedením klubu a dalšími trenéry během uplynulé sezony?
Ve starším dorostu už jsou rodiče hlavně fanoušky, mentory mimo hřiště a lidmi, které vždy rád vidím po zápase, protože je na nich vidět nadšení a zápal pro věc. Je to strašně důležité i pro kluky. Co se týče vedení, tak já jsem maximálně spokojen. Máme nějaké požadavky na novou sezonu, celkem dlouhý seznam, tak uvidíme, jaká ta spolupráce bude teď (smích). Ale teď vážně. Michal Kroupa udělal v Psárech něco, co nemá obdoby a věřím, že se mu podaří pokračovat minimálně stejným tempem. A kolegové trenéři? Bez nich by ten úspěch nebyl možný. Jirka i Kryštof Kratochvílovi jsou pro mě nejen dlouholetí kamarádi a inspirativní parťáci, ale především části skládačky, bez kterých by tým v sezoně nemohl fungovat. Velmi se těším na to, že spolu budeme nyní posouvat celý dorost. A Poučis (Lukáš Pouček - nový asistent) mě snad naučí i dávat góly, protože už si nemohu dovolit další ostudu v rámci tréninkových zápasů, kdy se ze střely stane aut (smích).

⁠Co považujete za největší výzvu trenéra dorostu – sportovní, ale i lidskou?
Otevřená komunikace, vzájemný respekt a motivace do práce na hřišti i mimo něj. My trenéři jsme pro ty „dospělé děti“ takovými průvodci. Děláme pro ně maximum, snažíme se jim vytvořit co nejlepší podmínky, ale ve výsledku je to na nich. Na jejich přístupu k celé věci. Někteří pochopili naši filozofii hned, někteří až později. Tvrdá práce a týmovost je její základ. Jsem rád, že postupně všichni přišli na to, že to přináší ovoce. Samozřejmě je ale občas těžké se nadchnout, když jen dřete. Pak je na řadě práce mimo hřiště, a ta je asi tím vůbec nejtěžším. Věřím ale, že se nám podařilo kluky posunout nejen fotbalově, ale také lidsky.

⁠Jaké jsou vaše osobní ambice směrem do budoucna – během tohoto ročníku jste úspěšně absolvoval profesionální licenci, pokud se nepletu...
Osobní ambicí bude i nadále co nejlepší rozvoj týmu. Aktuálně se soustředím hlavně na to, co nás čeká v létě. Doplnění kádru a příprava. Potřebujeme ji udělat takovou, aby kluky bavila a zároveň z ní mohli fyzicky čerpat celý podzim. Například chystáme mimo tradiční tréninkové jednotky i tematické workshopy. Třeba základy fyzioterapie a kineziologického tejpování. A licence? To je jedna věc, ale je důležité se neustále vzdělávat a hledat nové podněty i mimo „školu“. Jedině tak můžete přinášet stále něco navíc. A nejlépe se učí praxí. Příští týden budu například na mládežnickém kempu, který v Praze pořádá Real Madrid. Sice budu mít na starosti výrazně mladší kategorie, ale je to zase něco zajímavého, co mi může dát inspiraci i k našemu dorostu. V průběhu sezony bych si pak rád vyzkoušel i nějakou krátkodobou stáž v ligovém týmu.