Petře, vítejte v Psárech. Jaké jsou vaše první dojmy z klubu a co vás přesvědčilo přijmout nabídku stát se trenérem brankářů našeho klubu?
Děkuji za přivítání. Moje první dojmy jsou skvělé, cítím z klubu velkou profesionalitu, ale zároveň rodinnou atmosféru a chuť pracovat, což je pro mě klíčové. Když přišla nabídka z Rapidu Psáry, přesvědčila mě především jasná vize vedení a ambice posouvat klub i samotné hráče dál. Projekt brankářské akademie a celkový přístup k mládeži i áčku mi dávají obrovský smysl. Rád pomáhám budovat věci, které mají pevnou strukturu a řád.

Můžete fanouškům přiblížit svou hráčskou kariéru? Kde jste s fotbalem začínal a na které angažmá nejraději vzpomínáte?
S fotbalem jsem začínal jako kluk a brána mě přitahovala odmalička – být tou poslední instancí, na kterou se tým spoléhá, pro mě byl vždycky ten nejlepší pocit. Prošel jsem si různými soutěžemi, od těch nižších až po profesionální úroveň. Každé angažmá mi dalo něco do života, ale nejraději vzpomínám na období, kdy v týmu fungovala ta správná chlapská chemie, disciplína a tah na bránu. Všechny tyhle hráčské zkušenosti teď zúročuji na trenérské lavičce.

Ano, po hráčské kariéře jste se vydal na dráhu trenéra. Co vás přivedlo právě k trénování?
K trénování mě přivedla přirozená touha předávat své zkušenosti dál a pomáhat klukům růst. Brankářský post je neskutečně specifický, gólman potřebuje úplně jiný servis než zbytek týmu. V trenérském řemesle se pohybuji už přibližně 28 let. Za tu dobu jsem prošel řadou klubů od mládeže po dospělé. Působil jsem například v klubech jako FK Admira Praha, SK Senco Doubravka nebo MFK Vítkovice. Mým posledním velkým angažmá byla pak pozice trenéra brankářů v profesionální druhé lize v MFK Chrudim, kde se nám v sezoně 2024/2025 podařilo postoupit do baráže o první ligu.

Každý trenér má svou filozofii. Jak byste popsal svůj přístup k práci s brankáři? Na čem si zakládáte nejvíce?
Moje filozofie stojí na třech pilířích: absolutní disciplína, poctivá dřina a vzájemná důvěra. Na tréninku nedělám kompromisy, protože vím, že co gólman neošidí v přípravě, to se mu v zápase vrátit nemusí. Zároveň si ale zakládám na individuálním a lidském přístupu. Chci, aby moji brankáři věděli, že za nimi stoprocentně stojím, i když udělají chybu. Brankářská skupina musí fungovat jako tým v týmu – musíme si věřit a táhnout za jeden provaz.

Jak podle vás vypadá moderní brankář? Jaké vlastnosti a dovednosti by měl dnes ovládat?
Doba se strašně posunula. Moderní brankář už není jen ten, kdo stojí na čáře a chytá balony. Dnes je to v podstatě jedenáctý hráč v poli, "libero" s rukavicemi. Musí mít vynikající hru nohama, skvělé čtení hry a zakládání útočných akcí. Fyzicky to musí být atlet s vynikající dynamikou a reflexem. Ale to nejdůležitější se nemění: musí mít v sobě přirozenou odvahu, dominanci ve vápně a schopnost dirigovat obranu před sebou.

Při práci s mladšími i staršími gólmany je důležitá nejen technika, ale také psychika. Jak velkou roli podle vás hraje mentální stránka výkonu?
Mentální stránka tvoří minimálně sedmdesát procent úspěchu brankáře. Gólman je pod obrovským tlakem – útočník může pět šancí zahodit a v devadesáté minutě rozhodnout, ale brankář, když udělá jednu chybu, je z toho gól. Proto s klukama hodně mluvím, řešíme psychologii a odolnost. Učím je, jak hodit nezdar okamžitě za hlavu a soustředit se na další minutu zápasu. Správný brankář musí mít zdravé sebevědomí a vyzařovat klid, který se pak přenáší na celou obranu.

Na závěr trochu odlehčeně – kdybyste si mohl vybrat jednoho světového brankáře, kterého byste mohl týden trénovat, kdo by to byl a proč?
Kdybych si mohl vybrat, tak by to byl Roman Bürki v době, kdy chytal za moji milovanou Borussii Dortmund, nebo legendární Oliver Kahn. Kahn byl prototypem toho čistokrevného, dravého vůdce, který měl v bráně neskutečný respekt a šla z něj pro útočníky hrůza. To je přesně ten typ gólmana, ze kterého vyzařuje rytířská mentalita – neustoupit ani o krok. Trénovat takovou osobnost by byla skvělá výzva.