Áčko fotbalového Rapidu Psáry má za sebou třetí přípravné utkání na důležitou jarní část sezony. A ani tentokrát neprohrálo. V Hořovicích, na umělém trávníku místního účastníka divizní skupiny A (4. Česká fotbalová liga) remizovalo 1:1. Domácí se ujali vedení na konci prvního poločasu, ale na začátku druhého dějství srovnal utaženou střelou k tyči Matias Mužík.
Sportovní klub Rapid Psáry vyhlašuje výběrové řízení na provozovatele restaurace na hřišti. Nabídky je možné podávat do 27. února 2026 do 12 hodin. Doba pronájmu je stanovena na 5 let s možností prodloužení. Objekt bude připraven k provozu od začátku dubna tohoto roku s tím, že si nový nájemce bude muset zajistit vlastní vybavení, objekt není vybaven. Nájemce je povinen zajistit a hradit na vlastní náklady veškeré úpravy, opravy do výše maximálně 10 tisíc Kč. Nákladnější opravy a úpravy je povinen vždy ohlásit vlastníkovi nemovitosti.
Fotbalisté společenství SK Rapid Psáry a Sokola Zvole do patnácti let mají za sebou páté utkání Zimní ligy ve Strašnicích. Po výhře nad Cholupicemi ale museli svěřenci trenérů Davida Pokorného a Karla Nejedlého přijmout druhou turnajovou porážku, která se urodila v neděli dopoledne. Tu modrobílému výběru uštědřili starší žáci JM Chodov, kteří díky výkonu v prvním dějství nakonec psársko-zvolský soubor porazili 5:2.
Záložní tým fotbalového Rapidu Psáry má za sebou úvodní zápas zimní přípravy na jarní část sezony, ve které bude útočit na kýžený postup do okresního přeboru. Svěřenci trenéra Luďka Horkého v neděli odpoledne nastoupili na umělém trávníku v Radotíně proti rezervě FK Lety, a přestože po prvním poločase prohrávali o tři branky, díky zmrtvýchvstání ve druhé půli vstřelili pět branek, a nakonec slavili cenné vítězství 6:4.
Spokojení čtenáři, to je základ. Tímto heslem jsem se řídil, když jsem devět let fušoval ve sportovní novinařině. A i když už pro Deník nepíšu, vášeň ve mně tak trochu (tak trochu víc) zůstala. Jistě jste si všimli, že od nové sezony se docela výrazným způsobem zvýšil obsah stránek Rapidu Psáry. Nejen webu, který se snažím neustále zásobovat články ze zápasů našich družstev (a dalšími zajímavostmi), ale také sociálních sítích. V dnešní době internetu považuji za nutnost klást důraz na facebook a instagram, tedy dvě obrovské informační platformy, které mají - alespoň v našem případě - dopomoci ke zviditelní klubu.
Rapid se za půl roku stal mou srdeční záležitostí. Ačkoliv bych našel pár otravných much, které bych poslal expresním vlakem na onen svět, celkově se mi líbí, jakým směrem se Rapid a jeho působení nejen na sportovní scéně ubírá. Musím přiznat: měl jsem v úvodu malé obavy z toho, jak bude fungovat komunikace s trenéry a hráči, což je podle mě základ úspěchu. Ale všichni mé vnitřní starosti zahnali do kouta mnohem dřív, než jsem stačil říct Famfrpál. A tím jsem na sebe práskl první osobní věc - ano, mám rád celou sedmidílnou řadu fantasy románů z pera britské spisovatelky J. K. Rowlingové o Harry Potterovi. Ale to není důležité.
Kdo vlastně jsem? Jmenuji se Martin Mangl, je mi 32 let, vystudoval jsem Sportovní a podnikatelskou střední školu (vysokou jsem nedokončil) a narodil jsem se v Zábřehu na Moravě. Životní cesty mě po jedenácti letech zavedly do Plzně, a po dalších deseti letech do Prahy. A tady jsem již zůstal. Fotbal je mou vášní takřka po celou dobu života. Aktivně jsem jej hrával přibližně patnáct let, v dorostu jsem si v Plzni dokonce zahrál Českou divizi. Teď už nejpopulárnější kolektivní hru světa sice nehraji, ale hltám ji pořád. Plnými doušky a se stejným nadšením.
I díky tomu jsem dostal angažmá v Deníku, kde jsem začal psát nejprve fotbal, a později své portfolio rozšířil na všechny sporty. A že jich bylo. Hokej, florbal, stolní tenis, ale i MMA, šipky či závody psích spřežení. O tom všem (a desítky dalších sportech) jsem psal a informoval. Novinařinu jsem si sice oblíbil jako feťák svou každodenní dávku heroinu, ale po devíti letech jsem si řekl, že skončím. Byť rozhodování bylo dlouhé a nelehké. Psaní, focení a věčné víkendy mimo domov mi daly pořádně zabrat. S oblibou říkám: byla to vášeň, ale i žrout času.
Ale bez sportu a informování o něm jsem dlouho nezůstal. Metaforicky jsem se upsal ďáblu, dal jsem si poctivý "High five" se sportovním manažerem Rapidu a tak se začal psát můj další příběh, který (třeba někdy) mohu použít v profesním CV. Nejsem tolik vidět, ani o to vlastně nestojím, ale doufám, že i díky mé práci jsou vidět Psáry. Nemohu sice ovlivnit to, co se děje na hřišti i ve fotbalovém zákulisí, ale jsem rád, že mohu být součástí klubu alespoň v této formě. A jak jsem začal, tak i skončím: spokojení čtenáři (a fanoušci), to je to hlavní...
Pro devatenáctku fotbalových Psár skončila podzimní část sezony mezi krajskou smetánkou úspěchem. Osmadvacet získaných bodů za devět výher a čtyři remízy katapultovaly mužstvo na druhé místo tabulky. A to je na nováčka krajského přeboru neuvěřitelný výsledek. Rapid se během čtrnácti podzimních duelů mohl opřít nejen o dva vyhlášené kanonýry (Jakub Tichý s Matějem Maškem nastříleli dohromady 25 branek), ale na celý tým, který pod vedením tří trenérů šlapal jako dobře nablýskané švýcarské hodinky.
Po konci úspěšné podzimní části, v níž chlapi fotbalového Rapidu obsadili ve své nováčkovské sezoně mezi Středočeskou smetánkou třetí místo, jsme vyzpovídali nejlepšího střelce a kapitána mužstva Lukáše Poučka. A opět malinko netradičně. Jednatřicetiletý borec, který si ve své kariéře prošel několika kluby včetně pražské Sparty, Sokolova, Ústí nad Labem, Českých Budějovic nebo Vyšehradu, dostal sadu jedenácti otázek. Kdo je největší nervák, hlavní DJ, nebo hypochondr? Podívejte se sami...