Když jste v zimě přebíral Rapid Psáry, který se po první polovině sezony nacházel na posledním místě tabulky 4. ČFL, s jakými očekáváními a cíli jste do nového angažmá šel? Přece jen: příslib a vize vedení klubu jako takového jsou jedna věc, ale pořád se jednalo o tým na chvostu divizní skupiny B...
V začátcích mi trochu pomohlo to, že jsem měl podobnou zkušenost z Rokycan. Ale tam jsem alespoň už pár lidí v klubu a v kádru znal – konkrétně tři starší hráče, které jsem předtím trénoval v ligovém dorostu ve Viktorce. Druhá věc, co mě tehdy motivovala, byla ta, že tam se mnou šel v tandemu můj syn, kterému jsem předával zkušenosti. Na to roční působení v Rokycanech vzpomínám velice rád. Podařilo se nám tam tehdy tým nastartovat a divizi pro Rokycany zachránili. Věděl jsem tedy, do čeho jdu, a podobné výzvy jsem se nebál. Prostředí v Psárech pro mě ale bylo úplně nové. Neznat lidi v klubu a prakticky nemít zkušenost s žádným hráčem z kabiny sice nebylo snadné, ale šel jsem do toho s jasným cílem pomoci.

Takže nelitujete?
Rozhodně ne. Příchod do klubu jsem bral jako sportovní výzvu s jasným cílem – pomoci týmu zachránit soutěž. Zatím jsem zde maximálně spokojený. Samozřejmě, že v každém angažmá narazíte na nějaké překážky a bariéry, ale klíčové je, jak na ně tým reaguje. Důležité je se z každé chyby rychle poučit a fungovat dál jako jeden tým.

Zimní příprava, respektive výsledky v ní, ale nebyly nijak přesvědčivé. Neříkal jste si v tu chvíli, že jste šlápl vedle, a že tento tým na divizi zkrátka nemá?
Přišel jsem začátkem února a měl zhruba měsíc na to, abych se rozkoukal, poznal prostředí a kluky. Měli jsme asi čtyři přípravné zápasy, během nichž jsem se snažil navnímat celou kabinu – nejen tváře, ale i jména, protože jsem nikoho neznal. Samozřejmě jsem třeba registroval Petra Bredu, se kterým jsme se v minulosti střetávali, jakou soupeři, ale jinak pro mě bylo všechno nové. Postupem času si vše začalo sedat. Mám určitý názor na fotbal. Vím, jak chci, aby se můj tým prezentoval, a mám jasnou představu o tom, jak by měli vypadat hráči na konkrétních postech včetně toho, jaké na ně mám nároky. Seznamoval jsem se s nimi proto nejen po sportovní, ale i charakterové stránce a postupně tým skládal tak, aby byl konkurenceschopný, a abychom náročný cíl, který jsme si vytyčili, tedy záchranu, splnili. Obecně ale na výsledky v přípravných zápasech nekladu takový důraz.

Co vám hodně pomohlo na začátku vašeho psárského angažmá?
Rozhodně pro mě bylo hodně pozitivní to, že jsem s týmem mohl hned na začátku absolvovat zimní soustředění. Kluky jsem teprve poznával a tohle byla ideální příležitost, jak dát partu dohromady a lidsky se sblížit.

Jak hráči vlastně v zimě reagovali na vaše tréninkové metody?
Myslím si, že největší rozdíl oproti dřívějším dobám kluci poznali v intenzitě tréninků. Počet tréninkových jednotek byl sice podobný, ale ta intenzita byla daleko vyšší, než na jakou byli zvyklí. V přípravných zápasech jsem proto bedlivě sledoval, jak se kdo s nastupující únavou pere a jak i v tomhle stavu dokáže plnit dané úkoly. V přípravě to bylo všelijaké, takže abych byl upřímný, do startu jarní poloviny sezony jsem nešel s úplně stoprocentní jistotou.

Na jaře ovšem mužstvo pod vašim vedením ještě neprohrálo, z dvanácti zápasů má osm výher a čtyři remízy. V divizi je ve druhé polovině aktuální sezony nejlepším týmem celé soutěže...
Myslím si, že na těch dosavadních dvanáct zápasů většina z nás jen tak nezapomene – ani já, a podle mě ani samotní hráči. Kluci si sami sobě dokázali, že na to prostě mají. Ukázalo se, že skvělé výsledky z úvodu jara nebyly náhodné, což tým potvrzoval i v dalších zápasech. To nás ještě víc nastartovalo a nalákalo do další práce.

Tým na podzim v patnácti odehraných zápasech inkasoval hrozivých čtyřicet branek, ale během jara obdržel jen pět gólů, navíc osmkrát udržel čisté konto. To je obrovský rozdíl. Čím si to vysvětlujete?
Když jsem tým viděl v přípravných zápasech, bylo mi okamžitě jasné, že musíme zapracovat na organizaci hry. Hlavně v defenzivě měli kluci špatné návyky. Čtyřicet obdržených branek v podzimních zápasech bylo strašně moc, a právě tam byl zakopaný pes – dostávali obrovské množství gólů. Snažil jsem se na tým v tomto směru hodně působit a v trénincích, ale i přípravných utkáních jsme se na to zaměřili. Nastavili jsme si jasná pravidla, jak se chovat v obranné fázi. Postupně jsme chyby vychytávali a kluci to dokázali skvěle přenést i do mistrovských zápasů. Začali jsme od podlahy – od defenzivy a organizaci hry. Kluci se teď v obraně chovají jinak a přineslo to o výsledky.

V kádru během zimní pauzy došlo k několika hráčským změnám a tým dostal jasnou tvář. Jak se vám podařilo stabilizovat výkony a na čem jste stavěl kostru týmu?
Během zimní přípravy jsem se s hráči teprve seznamoval. Proběhly individuální pohovory a na kluky, které jsem osobně neznal, jsem si zjišťoval informace. Cílem bylo vytvořit pevnou a zkušenou kostru. Klíčovým krokem byl příchod brankáře Matěje Mihálka, který v průběhu jara jednoznačně dokazuje, že je pro nás obrovskou posilou. Celá osa týmu pak stojí na třech zkušených hráčích – jsou to Martin Štancl, Petr Breda a Lukáš Pouček. Všichni jsou to ročníky 1993, zkušení fotbalisté, kteří spolu kdysi začínali už ve Spartě. Mají k sobě lidsky i fotbalově blízko a kolem této trojice a Mihálka v bráně jsme postavili zbytek týmu.

Není to ale jen o nich, ne?
To samozřejmě ne. Strašně důležité je také to, že stabilní a standardní výkony podávají i všichni ostatní kluci. Naše hra nemá výkyvy, tým získal svou jasnou tvář. Když vyhráváte, fotbal vás baví, v kabině je lepší nálada a hraje se v naprosté pohodě. Musím kluky pochválit, jak skvěle se s tím vypořádali. Ti zkušení kluci se vlastně na sklonku svých kariér zase sešli v jednom týmu a jim, stejně jako mně, nebylo jedno, kde se Psáry nacházely. Motivaci jsme měli společnou a jsem nesmírně rád, že se nám cíl v podobě záchrany podařil splnit takhle s předstihem.

Máte za sebou angažmá ve vrcholovém fotbale, titul s Viktorií Plzeň i působení u české reprezentace. V čem je práce ve čtvrté lize jiná a v čem je naopak pořád stejná?
Jako hráč a později jako trenér jsem měl vždycky své sny a vize. Sám jsem z amatérského fotbalu vzešel a mým obrovským snem bylo zahrát si jednou ligu, aby na mě rodiče mohli být pyšní. Všechno jsem si musel vydřít poctivou prací. To se mi splnilo, ale hráčská kariéra bohužel skončila kvůli vážnému zranění kolene už v necelých třiceti letech. Hned jsem se ale vrhnul na trenéřinu. Začínal jsem od mládeže a snil o ligové lavičce. I to se mi v Plzni splnilo. Práce na FAČRu u národních týmů – ať už jako asistent u áčka s Pavlem Vrbou, nebo později jako hlavní trenér kategorie fotbalistů do 20 a 21 let – to byl bonus, ve který bych na začátku ani nevěřil. Nasbíral jsem tam obrovské zkušenosti. Jsem si plně vědom toho, na jaké úrovni a v jakých podmínkách teď trénuji. Jsem extrémně náročný sám k sobě a tím pádem i k okolí. Respektuji ale, že moji současní hráči mají práci, školy a rodiny, což není vůbec jednoduché skloubit. Já jsem tu od toho, abych řídil tréninkový proces, a hlavně klukům předával své zkušenosti. Už v Rokycanech se mi potvrdilo, a teď v Psárech znovu, že když kluci fotbal milují a chodí poctivě trénovat, tak se prostě zlepšují. V profesionálním fotbale se točí jiné peníze, je tam vyšší kvalita hráčů i technologické možnosti. V amatérském fotbale se obrací každá koruna, ale vidím, že v Psárech jsme teprve na začátku skvělé cesty. Klub má velké plány a věřím, že časem vyroste i lepší zázemí. Pokud se tyhle věci postupně zrealizují, mohou být Psáry do budoucna velmi zajímavou fotbalovou značkou.

Co vás na působení v Rapidu Psáry zatím nejvíc překvapilo?
Když nad tím přemýšlím na první dobrou, tak mě nejvíc překvapila obrovská sebereflexe hráčů, a to včetně těch nejzkušenějších. Můj koučink je poměrně specifický a hlasitější. Jsem na kluky náročný, vyžaduji plnění taktických plánů a v tréninkovém procesu jdu strašně moc do detailu. Často do cvičení vstupuji, hned je zastavuji, když se mi něco nelíbí, a snažím se na hráče okamžitě působit. Je mi jasné, že takový přístup se nemusí hned každému líbit, a ne všem je to ze začátku příjemné. Ale u řady kluků mě ta zpětná vazba hrozně mile překvapila. Na základě osobních pohovorů cítím, že moji práci uznávají. Vybojoval jsem si u nich respekt. Vidí, jak fotbal vnímám, a hlavně pochopili, že když ty věci dodržují, tak to funguje. Přijali fakt, že moje náročnost jim má pomoct soutěž zachránit. Tahle jejich sebereflexe a ochota na sobě makat nám nakonec přinesla společný týmový úspěch a výsledky, které jsou ve fotbale vždycky až na prvním místě.

Už jste to tak trošku nakousl, ale jak důležitou roli při jarním vzestupu hrála mentalita hráčů?
Já osobně jsem z kabiny cítil obrovské odhodlání. Nebylo jim jedno, že jsou po podzimu poslední, a bylo vidět, že chtějí divizi pro Psáry zachránit za každou cenu. Zápas od zápasu jsme se poznávali víc a víc, naladili jsme se na stejnou notu, a to nám přineslo skvělou jarní šňůru. Ale práce ještě nekončí, stále chybí do konce sezony tři kola.

A co celková atmosféra v kabině?
V zimě přišlo zhruba pět nových hráčů, což bylo pro posílení kádru strašně důležité. Od února jsem měl možnost kluky denně pozorovat a musím říct, že skladba týmu se z hlediska charakteru a mentality opravdu povedla. Tým je dneska velice slušně namixovaný. Co se týče atmosféry v kabině, ta se samozřejmě týden od týdne lepší a s každým povedeným výsledkem roste. Výhry dělají náladu, to je stará pravda. Nejdůležitější ale je, že kluci táhnou za jeden provaz. Právě tahle soudržnost a silný charakter nám přinesly výsledky, které pro nás byly od samého úvodu jara tak obrovsky důležité.

Když se ohlédnete zpět, do Psár jste přicházel do víceméně neznámého prostředí. Jak své rozhodnutí a fungování klubu vnímáte dnes?
Nikdy předtím jsem na zdejším hřišti nebyl, nikoho z vedení ani z klubu jsem osobně neznal a stejně tak většinu hráčů. Začátky nebyly vůbec jednoduché. Měl jsem v podstatě jen měsíc na to, abych se se všemi lidmi seznámil a od prvního jarního kola nastavil tým tak, abychom šli nekompromisně za záchranou. Jsem pyšný na to, jakým způsobem jsme to zvládli. Výsledky mluví samy za sebe a ukazuje se, že se to celé povedlo. V klubu jsem zatím nenarazil na žádný velký problém a mám z něj jen pozitivní dojmy. Hráči poctivě trénují, a když se podívám na to, jak klub funguje navenek – ať už jde o sociální sítě nebo web – tak takovou kvalitu u většiny ostatních týmů v soutěži nevidím. Všechno tu šlape. Nepřišel jsem sem ale jen odtrénovat zápasy. Jsem připravený předávat své bohaté zkušenosti dál, ať už kolegům u áčka, nebo trenérům mládeže, pokud o to budou mít zájem. Vnímám to tu velmi pozitivně, nemám jedinou negativní zkušenost a věřím, že až se v budoucnu vybuduje nové zázemí, bude projekt v Psárech ještě zajímavější.

Právě to zázemí ale dlouho patřilo (a stále patří) mezi slabé stránky klubu…
Momentálně pracujeme v tak trochu polních podmínkách. Celou zimu jsme kvůli tomu po večerech trénovali na umělkách v Praze, nebo okolí, kdy jsme v podstatě neměli nic vlastního. Řeknu to narovinu: současné zázemí optimální není. Kdyby to v tomto trendu mělo pokračovat i v příští sezoně, asi bych se ozval a spokojený bych s tím rozhodně nebyl. Vidím ale, že se na stadionu intenzivně pracuje a dělá se vše pro to, aby se celé prostředí zkulturnilo. Věřím, že už od léta budeme mít pro hráče mnohem lepší servis. Všeobecný potenciál růstu klubu byl jedním z hlavních témat, když mě vedení s nabídkou oslovilo. Hodně jsme se bavili o mládeži. Klub má jasný plán a do budoucna by v těchto kategoriích rád získal statut akademie. Pro mě bylo klíčové vidět, že lidé ve vedení o fotbale přemýšlejí koncepčně a chtějí pro své týmy vytvořit špičkové tréninkové podmínky. To je směr, kterým se musíme ubírat. Pevně věřím, že věci, o kterých jsme mluvili už v zimě, se brzy uskuteční a fotbal v Psárech půjde celkově nahoru.

Co pro vás osobně znamená současný pohled na tým a váš odkaz?
Výsledky jsou samozřejmě důležité na všech úrovních fotbalu. My trenéři jsme za ně zodpovědní a všichni nás podle nich hodnotí. Věřím, že lidé v klubu i naši fanoušci jsou teď mnohem spokojenější než na podzim, a jsem velmi rád, že jsem k tomu mohl pomoct a soutěž jsme zachránili s takovým předstihem. Moje role v Psárech je ale širší. Přišel jsem sem hlavně proto, abych se podílel na sportovní koncepci celého klubu, který má velké vize a plány do budoucna. Během své hráčské i trenérské kariéry jsem nasbíral spoustu zkušeností a mým cílem je předávat je dál – ať už hráčům na hřišti, nebo funkcionářům při budování klubu. Zatím se nám toto dílo společně daří, tak uvidíme, jaké to bude mít v budoucnu pokračování.

Hlavní cíl je splněn, soutěž je zachráněna. S čím půjdete do posledních tří kol sezony?
Na každý zápas se i teď připravujeme s tím, že ho chceme vyhrát. Vnímám, že naše jarní neporazitelnost je v kabině obrovské téma a pro kluky je to skvělá motivace navíc. Pro mě osobně je ale nejvíc pozitivní to, že jsme si vydobyli obrovský respekt u soupeřů. Veřejnost dneska vnímá Psáry úplně jinak než na podzim, a na to jsem opravdu pyšný. Čekají nás poslední tři zápasy, z toho dva venku. Pokusíme se uhrát co nejvíc bodů a uvidíme, zda se v tabulce ještě posuneme nahoru. Znova musím poslat obrovské poděkování do kabiny a všem lidem okolo týmu, kteří se o nás starají. Máme za sebou kus poctivé, odmakané práce. Věřím, že ji v těch posledních třech kolech neznehodnotíme, a ještě nějaké body připíšeme.

Autoři článku: Martin Mangl (SK Rapid Psáry) a Jan Veverka (fotbalunas.cz)